Originál: Still Life
Počet stran: 328
Žánr: detektivka
Anotace:
Vražda a útulný kanadský venkov, kde se lidé doma ani nezamykají, to nejde příliš dohromady. Tím spíš, že se obětí stala vážená stará dáma a k násilné smrti došlo v lese, navíc překvapivým způsobem. Armand Gamache, vrchní inspektor quebecké Sureté, který je k případu přivolán, však moc dobře ví, že i ta nejidyličtější místa na zemi mívají svá nebezpečná tajemství. „Na vraždě je zvláštní, že bývá spáchaná často desítky let předtím, než k ní skutečně dojde,“ říká gurmán Gamache a čtenáře čeká vskutku vybraná literární hostina. V pravém i přeneseném slova smyslu.
Je-li nějaká kniha ideální k podzimnímu čtení, je to určitě detektivka Zátiší. Malé městečko Three Pines uprostřed kanadských lesů, kde se všichni dokonale znají a nikdy se tam nic neděje. Až do jednoho osudového rána, kdy je v lese nalezeno tělo Jane Nealové, velmi oblíbené staré dámy. Příčinou smrti je postřelení šípem a vzhledem k tomu, že je právě doba lovecké sezóny, vše se jeví jako nešťastná náhoda.
Vyšetřováním případu je pověřen inspektor Armand Gamache se svým týmem. Jak vyšetřování postupuje, seznamujeme se s dalším obyvateli městečka – manželi Clarou a Peterem, homosexuálním párem Olivierem a Gabrim nebo básnířkou Ruth. Život v městečku vypadá téměř idylicky. Lidé tu žijí ve svém vlastním světě, důvěřují si a ani se nezamykají. Strach a obavy přicházejí v momentě, kdy inspektor začíná smrt Jane vyšetřovat jako plánovanou vraždu. Kdo by ale chtěl tuto laskavou starou paní zabít? A souvisí to nějak s obrazem, který se chystala odhalit na připravované výstavě?
Zátiší je první knihou devítidílné série o inspektoru Gamachovi. V zahraničí získala spoustu ocenění jako např. Agatha Awards, Edgar Awards, Barry Awards, Anthony Awards a světová média New York Times, Publisher Weekly či People Magazine ji pravidelně řadí mezi top tituly. A já se popravdě ani nedivím. Luise Penny dokáže na pár stránkách vystihnout atmosféru malého městečka, které si prostě zamilujete. Dokonale vám vylíčí prostředí, lidi, kteří v něm žili nebo žijí a i jejich různé zvyklosti.
Kniha rozhodně není nudné čtení. Netušíme vraha ani jeho záměr. Nenajdete zde žádné drastické popisy plné krve a násilí. Ale abych jen nechválila, je tu i pár – možná zanedbatelných – věcí, které mi vadily. První z nich jsou francouzské výrazy, které mě při čtení tak trošku vyrušovaly. Bohužel má znalost francouzštiny je nulová, tudíž bych u sebe musela mít slovník, abych si různé fráze mohla překládat. Druhou věcí je postava inspektorovy praktikantky Yvette Nicholové. Tohle beru s rezervou. Moc si přeji, aby s ní autorka měla v nadcházejících dílech nějaké další záměry. Pokud ne, přijde mi tato postava naprosto zbytečná a nudná. Knihu hodnotím 75%, a co nejdřív se pustím do dalšího dílu nazvaného Vražedný chlad.
„To na venkově přichází smrt během dne a bez pozvání. Bere si rybáře ve člunech. Stahuje koupající se děti za kotník. V zimě je volá ze svahu příliš příkrého na jejich schopnosti a kříží jim špičky lyží. Číhá na březích, kde ještě nedávno přecházel sníh v pevný led, ale teď se pod ním skrývá voda, neviděná, a bruslař s rozzářenýma očima udělá větší oblouk, než měl v úmyslu.Za svítání a za soumraku stojí smrt v lesích s lukem a šípem nebo za bílého dne stahuje ze silnice auta, jejichž pneumatiky se zuřivě protáčejí na ledu, na sněhu nebo na barevném podzimním listí.“
„Na vraždě je zvláštní, že bývá spáchaná často desítky let předtím, než k ní skutečně dojde.“